Charita nám pomáhá řešit naše různé problémy, které neumíme sami řešit, ale i snadněji a radostněji žít. ​ Je jenom na nás samých, zda si uvědomujeme hodnotu Charity pro náš život, že to není samozřejmost a nelze jenom brát, ale i dávat. Třeba tím, že se aktivně zapojíme do činnosti, dáme hlavy dohromady a dle možností přijdeme se svými znalostmi a životní zkušeností i my se svou "troškou do mlýna".
A tak přišla středa 25.listopadu, kdy jsme se, my klienti, sešli s vedoucím a pracovníky pobočky Charity v Ústí nad Labem, abychom se poradili, jak a jaké si uděláme společné vánoce, Silvestr a co bychom mohli dělat příští rok. Tato schůzka má velký význam. Nás, klientů, je poměrně hodně, ale téměř vůbec se vzájemně neznáme. Jistě by mohla vzniknout pro nás všechny různá prospěšná přátelství. Naše problémy jsou sice různé, ale přece máme mnoho společného. Můžeme mezi sebou otevřeně hovořit o tom, co nás tíží a vzájemně si sdělovat, jak naše potíže zvládat. Lidé okolo nás, v tzv. "normálním světě" nás jen stěží dokážou pochopit a většinou se o to ani nesnaží. Pracovníci Charity jsou jedni z mála, kdo o nás mají skutečný zájem a pomáhají nám překonávat potíže, které my sami nejsme schopni zvládat. Patří jim za to velký dík! Někteří klienti si to zcela neuvědomují, ale bez Charity by byl náš život hodně problematičtější. Takže velký dík paní ředitelce Štěpánce v České Kamenici, s laskavýma očima které hladí, vedoucímu zdejší pobočky v Ústí, panu Machovi a všem obětavým terénním pracovníkům za jejich péči, laskavost a pomoc.
Panuje zde pohoda a klid. Velký obětavec Michal (vlevo) s klienty. Z jeho výrazu číší laskavost a každá chvíle strávená s ním je balzám na duši.
Ve tvářích všech přítomných je vidět velké soustředění a snažíme se vzpomenout si na vše, kam bychom se mohli společně vypravit na kratší výlet. Zima nám moc možností nedává, ale nezastaví nás. A až přijde jaro, budeme mít velký výběr různých aktivit, které nás obohatí o mnoho společných zážitků. Dohodli jsme se, že nás několik pojede s pracovnicí Zuzkou do České Kamenice. Tam se změníme na Mikuláše, anděla (na fotce vpředu) a čerta, abychom tamním klientům udělali mikulášskou nadílku a přinesli jim rozptýlení a radost. Nám, všem klientům, se život tak trochu zašmodrchal, ale přesto se dokážeme radovat a bavit.
Zuzka je nejen obětavou pracovnicí, ale umí se ohánět i v kuchyni. A tak tedy pro radost napekla několik hodně dobrých štrůdlů. Skutečně hodně dobrých. Ještě teď se mi sbíhají sliny na takovou dobrotu! Je to šikulka a jistě ji mají všichni rádi. Zmiňovaná Zuzka (zcela vlevo) je ta šikulka, o které jsem se zmiňoval. Chvíle soustředění a přemýšlení nad tím, jaké návrhy dát pro činnost v příštím roce. Nebylo by dobře uzavírat se sami do sebe, ale žít aktivně a vnímat vše krásné, co nás obklopuje. My to dokážeme, stačí jen chtít!
Návrhy padají jeden za druhým a abychom je nezapomněli, zapisují se na velký arch na dveřích. Pak se vyhodnotí a podle počasí se uskuteční. Je jich opravdu hodně a všechny bychom nezvládli.
Je s námi i Robin, pasivní účastník schůze. Jemu je jedno, co si vymyslíme, on prostě půjde všude, kam půjde jeho pán Bobo (třetí foto vlevo).
Je tu s námi i psí dědoušek. Ani on nám do ničeho nemluví, vlastně neštěká, jen klidně pozoruje, cože to ti lidé vlastně dělají? S Robinem se nekamarádí. Přezírá ho, vždyť je to pro něj ještě jankovitý mladík. Schůze se povedla a přinesla mnoho prospěšných námětů. Určitě bude dobré taková setkání pořádat častěji. Teď už máme na celý rok co dělat a byla by škoda, pokud se někteří z nás těchto akcí nezúčastní. První akce roku 2016 bude prohlídka zajímavého katolického kostela v Krásném Březně, kousek od sídla pobočky Charity. Navštívíme i další sakrální stavby, pojedeme do Terezína, abychom položili alespoň malý věneček k uctění památky obětí II. světové války, možná se vypravíme i do Fojtovic k památníku umučených při pochodu smrti a bude-li zájem, můžeme si dojít do blízké Německé vesnice na kávu.
*Zbavme se samoty, vytvářejme nová přátelství!*

/Miroslav Burcar/