Charita Česká Kamenice

Paní Vlasta k nám na Dům přišla ve zbědovaném stavu. Opravdu nehezký pohled na ni byl…oblečení potrhané, znečištěné, odpuzující…na obličeji měla monokly, zlomená žebra, plno modřin po těle a tu největší bolest někde v sobě ukrytou o které sice nehovořila, ale v jejích očích se dala snadno přečíst i přesto, že snažila mile pousmát…byla okradena, bez dokladů, bez těch mála peněz co měla, bez starého mobilu…žila na ulici se svou psychickou nemocí a se svým alkoholismem, díky kterým byla snadno zneužitelnou obětí všem, kdo si tohoto stačili povšimnout a neřešit morální hodnoty…první den u nás paní Vlasta šla do města na nákup nakoupit si nějaké základní věci, jako jsou káva a cigarety. Bohužel se ji nepodařilo nepodlehnout chuti na alkohol, zakoupila krabicové víno a v parku se opila. Při návštěvě veřejných toalet v opilosti upadla, rozbila si hlavu a byla po přivolání RZP převezena do nemocnice. Toto byl její úvod u nás. Zcela upřímně řečeno, po té co jsem tuto dámu dostala do péče jsem si říkala: ,, to bude síla“… její první dny po převozu z nemocnice byli náročné jak pro personál, tak i pro další uživatele Domu. Paní Vlasta neuměla trávit volný čas jinak nežli posedáváním na kuřárně a popíjením kávy. Při aktivním nabízení možných činností vše dopředu negovala s tím, že to jistě neumí. Bez snahy to zkusit, zapojit se do práce s ostatními. Ještě nějaký čas využívala situace a jako důvod uváděla bolestivá zlomená žebra, což bylo na jednu stranu i pochopitelné, na druhou zavádějící.

Co paní Vlasta, ale rychle a v podstatě snadno překvapivě pochopila, že musí zde v našem Domě udržet abstinenci, jelikož v případě konzumace alkoholu nebude puštěna do Domu. Obávali jsme se, že při dalších návštěvách města se budou opakovat podobné situace jako byla ta její ,,úvodní“…Toto paní Vlasta zvládala velmi dobře a v tomto směru již nebyl žádný závažnější problém. Také se pojednou zmínila při popíjení její oblíbené kávy, že kdysi dávno pletla. Využila jsem této informace, šla a zakoupila vlnu, jehlice a nabídla paní Vlastě a´t si zkusí něco uplést. Nejdříve se zdráhala, obávala se, že si na tuto činnost nevzpomene, nevěřila si, že ji to půjde, velmi se podceňovala. Nicméně veškeré své nejistoty zvládla překonat a pustila se do pletení první šály. Práce ji šla velmi dobře od ruky a s další a další šálou byly výtvory vypracovanější a propracovanější. Postupně s velkým nadšením upletla šály snad všem uživatelům Domu, včetně pracovníků. Velmi si užívala pozitivního ohodnocení od druhých a jako žena vzkvétala před očima. Celkově se její zevnějšek postupně změnil. Z odrbané, zmlácené, špinavé a nešikovné ženštiny se postupem času stala zajímavá a šikovná ženská, která přijala odpovědnost sama za sebe a s částečnou podporou zvládala každodenní běžné činnosti, které pro ni bývali v určité době jejího nesnadného života nepřekonatelným problémem… podobných příběhů je nespočet.

Každý kdo přijde k nám na Dům, přijde se svým osobitým příběhem a jediné co my můžeme udělat je to, že tyto lidi vnímáme i po té co k nám přijdou odvrženi společností a především sami sebou stále jako lidi, přijímáme je. Neděláme nic zázračného, pouze se držíme základních potřeb člověčenství a vycházíme z potřeb každého z nás. Tak jako my všichni sociálně začleněni máme své rodiny, pracovní skupiny, kolektivy a vnímáme to již jako samozřejmosti svých životů, pro tyto zklamané a odvržené jedince je leckdy přijetí v podobných zařízeních prožitek ,,přijetí“ něčím naprosto novým nebo dávno zapomenutým…a tak náš Dům nabízí svým lidem místo, kde se mohou cítit přijati a znovu nalézt svou hodnotu…v mnohých případech toto může být prvním a výchozím krokem k sociální inkluzi, na které stojí celý zákon 108 z roku 2006 o sociálních službách. V úvodu jsem začala otázkou proč právě Dům se zvláštním režimem…odpověď je v tomto textu…v příbězích lidí, kteří si za pomoci tohoto Domu a díky své síle našli opět své místo…místo v životě…

( jména osob byla záměrně zaměněna s ohledem na mlčenlivost)
MaRk