Jak jsme jeli na komáry.

Je sobotní ráno a docela příjemné počasí 20.5.2017. V 9:30 se u steckého hlavního nádraží schází skupinka deseti klientů Charity v Ústí nad Labem se dvěma obětavými pracovníky, kteří nám připravili tento výlet na Komáří vížku, odkud je krásný výhled na krajinu Krušných hor a částečně i Českého středohoří. Nastupujeme do vláčku motoráčku a jedeme do Bohosudova. Během krátké chvíle jsme tam a přestupujeme na autobus DUK(doprava ústeckého kraje), který některé z nás odveze až nahoru, ostatní ke stanici lanovky. Ti kteří jsou fit, jedou z výchozí stanice sedačkové lanovky až ke vzdálenému vrcholu. Je to krásný zážitek projet se touto lanovkou, která je ojedinělá tím, že je celá zavěšena na jednom laně a jsou z ní nádherné výhledy. My ostatní jedeme k vrcholu autobusem. Za nedlouhým časem jsme na vrcholu a se druhou skupinou se domlouváme pomocí vysílaček. Za chvíli se obě skupiny scházejí. Venku je sice docela dobré počasí, ale ti, kteří jeli lanovkou se potřebují zahřát. Jdeme do tamní restaurace na horkou polévku a je nám spolu dobře. Rozumíme a dokážeme se vzájemně pochopit. Pracovníci Charity v Ústí nad Labem, Zuzka a Honza, se o nás pečlivě starají. Později odcházíme a Honza s menší skupinkou odchází na kratší „horskou“ tůru a ostatní se se Zuzkou pomalu přesunují k parkovišti. Ještě jsme se zastavili v prodejně suvenýrů. Kupujeme nějaké ty pohledy a krásné kamínky. Cestou dolů se jdeme podívat do kaple sv. Wolfganga – patrona horníků. Kaple byla postavena ve 14. století, posléze vypálena a v 16. století opět postavena a vysvěcena. Svému sakrálnímu účelu slouží kaple dodnes. 
Nedaleko je obec Fojtovice, skrz kterou šel na konci II. Světové války pochod smrti. 59 jeho účastníků už nedošlo. Na místě je pomník, pod nímž odpočívají ti umučení. Je tam i pomníček padlého rudoarmejce. Okolo pomníků vede pěší přechod pro pěší do BRD. Dnes už tato obec ztratila svůj význam. Ale tam jsme nebyli, snad až někdy příště. 
Na parkovišti jsou různé stánky, kde je možné získat zajímavé informační materiály o zdejší oblasti. Usadili jsme se na lavičkách naproti kapli, vládne dobrá pohoda a čekáme na návrat skupinky našich „turistů“. Po jejich návratu jdeme pomalu k zastávce autobusu, kterým odjíždíme na nádraží do Bohosudova a odtud vlakem do Ústí. Vládne mezi námi příjemná pohoda a jsme plni dojmů z tohoto 
výletu. Od nádraží se rozcházíme do svých domovů. 
Nebyl to jen pouhý obyčejný výlet, tak jak by ho mnozí lidé vnímali. Je to pro nás i balzám na duši. Je to velice dobrý prostředek, jak se alespoň na čas vymanit ze stereotypu našeho života. Mnozí z nás 
jsou na tom finančně tak špatně, že bez výrazné pomoci paní ředitelky Štěpánky Keckové z Charity v České Kamenici by nic takového nemohli prožít. Díky jí, ale i ostatním obětavým pracovníkům ústecké pobočky je náš život bohatější a není to pouhé přežívání. Bez Charity bychom si asi nic pěkného nemohli dopřát. Těšíme se na další společné akce. Nejenom že je pěkný zážitek, ale důležité je i to, že to přispívá ke vzájemnému poznávání a navazování kamarádských vztahů nás, kteří umíme pochopit, co je to nouze. 

Díky a ahoj vám všem! 

/Mirda, ÚL /