Sešli jsme se v 10:45 hodin na vlakovém nádraží, koupili lístky a vydali se na nástupiště. Tipovali jsme
si, jak se nám počasí vyvine a hledali mezi mlhou a šedými mraky kousky modra.  Cesta vlakem trvala jen krátce, a když jsme vystoupili v Bohosudově, sluníčko už v modru začínalo pořádně hřát.
Šli jsme podzimní krajinou směrem ke kostelu v Bohosudově, cesta vedla rovinou asi 30 ti minutovou procházkou. Když jsme došli ke kostelu, byly dveře zamčené a na uvedeném telefonním čísle, se nikdo neozýval. Chvilku zavládlo zklamání a rozčarování, ale podruhé jsme se ihned spojili a od slečny jsme dostali instrukce, že do těžkých dveří je třeba se pořádně, ale opravdu pořádně opřít.
Když jsme tak hromadně učinili, vpadli jsme do překrásné zahrady, která zdobila okolí kostela. Mezi krásnými sochami kvetly keře a lavičky posloužily k příjemnému posezení v tichu. Prohlíželi jsme si malby na stěnách a četli texty související s obrazci, které vypovídaly o vzniku kostela a jeho zasvěcením panně Marii.
Kostel doposud nebyl dosud otevřený a tak jsme se chystali odejít, právě když se ve dveřích zjevil místní, asi kostelník, který nám odemkl a my mohli přeci jen pobýt uvnitř kostela, počíst si ve zpěvnících a krátce si připomenout význam Boží přítomnosti, která byla v té kráse znatelná.
Poděkovali jsme za tuto možnost a vydali se zpět k vlaku. Šlo se nám pěkně, byli jsme veselí a šlo se nám lehce. Výlet se klientům líbil.

Zapsala: Veronika Krčmová