Náš první výlet
Asi před měsícem vznikl nápad, jak obohatit život nás, kteří jsme v péči Charity, která pomáhá všem potřebným nejen s návratem do běžného režimu života, ale i jak se vyrovnávat s našimi zdravotními problémy, které nejsme schopni sami řešit.
Ale kam vyrazit? A tak jsme se domluvili, že navštívíme ZOO v Děčíně a ještě se podíváme na Kristýnin hrádek, odkud je krásný výhled na část Děčína se zámkem, který kdysi okupovala armáda SSSR, a odkud je také dobře vidět i tok jedné z největších řek na našem území - řeky Labe.
Sešli jsme se ráno na Ústeckém nádraží a vyrazili směr Děčín, kam jsme přijeli asi za dvacet minut.
Vydali jsme se s pracovnicí Charity, paní Veronikou, k židovské synagoze a kolem ní jsme odbočili do značně prudkého kopce. Ale stálo to za to. Po nedlouhé době jsme dorazili do ZOO.
Před prohlídkou jsme si odpočinuli, něco málo pojedli a popili, a v dobré náladě vyrazili za zvířátky. Nikam jsme nepospíchali a tak jsme si mohli vše dobře prohlédnout. Bylo to příjemné zpestření všedního dne.
S některými zvířaty byl možný i přímý kontakt. Třeba oslíky bylo možné si nejen pohladit, ale Honza jim ještě přinesl mrkev, kterou měl původně pro kozy, a tak byli stále u něj. Samozřejmě, že jsme došli i ke kozám, ke kterým bylo možné vstoupit do jejich ohrady, ale to už mrkvička nebyla. Pak jsme se pomalu jsme se vydali k východu ze ZOO, kde jsme si opět odpočinuli a posilnili se před další cestou.
Byl před námi další úsek našeho výletu – restaurace Kristýnin hrádek na Pastýřské stěně. Restaurace pro nás vzhledem k cenám nebyla nijak zajímavá, ale výhled po okolí byl nádherný a jistě ta námaha stála za to. Chvíli jsme si užívali hezký zážitek a poté jsme se vydali na cestu k nádraží.
Z kopečka se šlo docela dobře a tak jsme za krátkou chvíli dorazili na nádraží a vydali se na cestu zpět, do Ústí nad Labem. Po příjezdu jsme se rozloučili a vydali se s příjemným zážitkem do svých domovů.
Někteří účastnící sice trochu reptali, ale trochu pohybu nikomu neublíží. Spíše prospěje a bylo by dobré si ho dopřávat častěji. Reptání už odeznělo a zůstávají jen hezké vzpomínky.
Věřím, že to nebyl první a zároveň poslední výlet. Že takových bude ještě mnoho a hlavně do přírody pro klid a relaxaci.
Mirek Burcar
