Výstup na Zámecký vrch jsme všichni zvládli se ctí. Přivítali jsme jaro rozhýbáním svých těl po dlouhé, předlouhé zimě.

Slovy pana Františka: " V 9:45hod. jsme vyšli, někteří jeli autem k viaduktu, kde jsme na sebe počkali a vyrazili jsme vzhůru. Pan František vyfasoval batoh s dřívím a šel. Za hodinu byl na vrcholu a čekal 1a1/2 hod. než se objevil zbytek." Tímto psané slovo Františkovo končí. Není sil ani múza se nedostavila.

Ač tomu fyzická kondice ani ambice některých zúčastněných neodpovídaly, všichni nakonec krkolomnosti spojené s výstupem (sutˇoviska na cestě, nedostatek dechu, neochota uvěřit, že to zvládnou) překonali a na vrcholu slavili. Rozdělání ohně, výroba opékačů, fungující catering, kterého se ujal p. František byl navýšen návštěvou věže samotné tvrze. Odměnou nám byl i vcelku jasný výhled do celého širokého okolí. Cestu zpátky jsme zvolili pozvolnější, jelikož jsme chtěli zamezit případným pádům některých nedočkavců. Nicméně nejrychlejší horal p. Jaroslav se vydal neohroženě sám a dobíhal ho Jenda z bezpečnostních důvodů. Paní Regina při zpětném pohledu na vrch stále nemohla uvěřit, že to zvládla. A takových bylo víc, zkrátka jsou jedničky!

Vesna Henkeová