Autobusem na Mezní louku jsme se dostali plni humoru. Ten nás pomalu přecházel pod krkolomnými schody cestou k Pravčické bráně. Po nadlidském výkonu jsme dorazili na úchvatnou podívanou na Pravčické bráně. Všichni vyčerpaní, ale šťastní. Pod bránou jsme spočinuli a vyndali svačinky, někdo si koupil kávu nebo
limču v místním občerstvení. Jedinou vadou na kráse byly nálety dotěrných vos. Cesta z Pravčické brány byla mnohem svižnější a rychlejší, jelikož jsme šli z kopce a mnohem kratší vzdálenost. Cíl byly Tři prameny, odtud autobusem směr Chřibská s přestupem do České Kamenice. Ale! Autobus sice přijel, ale ze zadní části autobusu se valil hustý dým. Nejdříve jsme si dělali legraci, že to tam Jirka Š. určitě pokuřuje. Když vyšel řidič busu s konví na zalévání, bylo jasné, že už dále nepojede. A také ne. Oznámil všem cestujícím, aby si vystoupili, že zavolá náhradní autobus. Chyba lávky. Na tom místě nebyl signál, takže moderní technika selhala. Pan řidič byl nucen dát si také menší túru, aby signál nalezl. To se mu podařilo, náhradní autobus však už měl takové zpoždění, že spoj do Kamenice už bychom nestihli. Pohotové řešení, které jsme v mžiku vymysleli, jet opačným směrem do Děčína, se ukázalo jako optimální řešení, mohli jsme se v Děčíně, než nám jel spoj, občerstvit výbornou kofolou, nebo kávou.