Z Kamenice do Benešova je to vlakem kousek Od nádraží nás vede znalec místního lesa Opouštíme bezpečí města a vcházíme do divočiny Držíme se řeky Ploučnice Cesta je stále náročnější, ale držíme nasazené tempo První zbytky zdí kdysi mohutné zříceniny, pod kterými jsme si dopřáli zasloužený odpočinek Zbývá projít tunelem až na vyhlídku Počasí nám přeje a můžeme se slunit ... ... a rozhlížet Františkov je jako na dlani Čeká nás cesta zpět, ale nikomu se nechce vstávat Další vychlídka na údolí Ploučnice Haló, tudy se dostaneme na cestu! Zpět do Benešova se už jde z kopce Navíc se cestou můžeme posilnit Nohy přesto začínají bolet Naštěstí už jsme v Benešově a nádraží je blízko