Před několika týdny jsme společně s naší pánskou klientelou vymýšleli, kam vyrazíme na výlet až se oteplí. Volba padla na krajské město Ústí nad Labem. Společně jsme se shodli na tom, že o Ústí nad Labem by se klidně dalo říct, že je to takový český Detroit okořeněný navíc určitým kouzlem a nadčasovou melancholií. Místy je zde cítit  alespoň okrajem svět po člověku, či bez člověka.
Počasí nám přálo a tak nebylo, proč otálet! Jak říkají ošlehaní Norové: "Jen lidská karikatura se uzavře do kokonu z izolačních materiálů a jak z tanku ve značkových hadrech hledí na vnější svět, protože jedině přímým kontaktem s prostředím... se rodí skutečná empatie člověka k člověku, ke kraji! Tak roste švihák!"
A tak jsme okolo druhé hodiny odpolední ztečí dobili zbytky z hradu Střekov, ze kterého se nám naskytl neskutečný pohled na pořádný kus Českého středohoří a meandrující řeku Labe. Závěrem jsme pak ještě "řádili" v podzámčí na nedalekých labských zdymadlech, která nás fascinovala svou mohutností. 

Jan Švec