Využili jsme slunečného nedělního počasí a vydali na cestu do Dolského mlýna. Šli jsme cestou mezi skalními bloky prudce klesající dolu. Všichni byli opatrní a našlapovali jak srnky. Potkali jsme spousty
turistů, kteří se šli také kochat. Je pěkné, jak se naprostá většina lidí naučila zdravit a být k sobě milí a usměvaví. Dole se před námi otevřel výhled na bývalý mlýn, který je ač po sté, stále neopakovatelný. Prošli jsme se, zatočili železným kolem, pořídili pár fotografií a bylo nám dobře.
Z p. Nadi vyloženě sálala pohoda, p. Přemysl si zahrál na kulturistu, bavili jsme se o čundru a přespávání v těchto místech.
Cestou zpět  bylo stoupání pro někoho lepší cesta (p. František M. je lehký, proto se mu jde tak dobře do vršku) a jiný se zas trochu zadýchal. Ale i tak pánové vtipkovali a při radě paní Nadě, ať si zahalí záda, aby jí neofouklo pronesli, že se rádi podívají na barokního anděla - když je to zadarmo. Zasmáli jsme se a celkem rychle vystoupali nahoru a došli k vozu. Cestou zpět jsme plánovali kam dál a chlapíci (hlavně František T.) přednesli mnoho dalších nápadů, kam všude bychom mohli.
Jakmile jen to bude možné, ihned jedem.

Simona Krnáčová