V sobotu i v neděli jsme se vydali v dosti hojném počtu, za probouzející se přírodou. Dorazili jsme do skleníků, kde byli na odiv krásné ryby a pak v různých sklenících všelijaká květena. Krásné kvetoucí orchidee, masožravé rostliny různých tvarů a barev a ibišky rozličných barev a značných rozměrů. Mile překvapili uživatelé, jak vnímaly dle slov pana Wilibalda, jak mocná ta příroda je a co krásy dokáže vyčarovat. Paní Evička byla nadšena vůní květin a pan Pavel si v klidu a pohodě, bez nehody procházel expozice s úsměvem na rtech. Paní Hanka s paní Maruškou si u kaktusů a sukulentů podumaly, jaké by to bylo, kdyby mezi ně spadly. Asi by byly hodně popíchané. Zato věčný negativci pan František a pan Milan byli se svými věčnými igelitkami, jako reklama na Lidl. Paní Olinku jsme také vytrhli z jejího stereotypu a docela jí to prospělo. Vše prošla s úsměvem na rtech.

Cestou zpět jsme se první den zastavili na Sloních kamenech, kde jsme byli vlastně na mořském dně. Pana Wilibalda jsme podezřívali, jestli nemá motohůl, protože šupajdil po poli do kopce jak závodník. Díky panu Davidovi jsme poznali skřivánka, který nám pěl nad hlavami. Pan Martin zase zavzpomínal na přátele, se kterými tu kdysi byl. Všichni čtyři pánové, při pohledu na tvary sloních kamenů se zasnili a fantazírovali o tom, jak na nich vidí ženu a jdou ji masírovat, jak jen si přeje. Nestačily jsme s Vendulkou valit oči. Já jsem si udělala taky radost a vylezla na ty sloní hřbety, ten výhled bych přála každému.

Prostě se to povedlo každým coulem, všichni jsou spokojení a trochu jsme se nabyli na to jaro. Těšíme se, co vymyslíme příště.

Simona Krnáčová