Charita Česká Kamenice

…tolik nás tato akce oslovila, že jsme se rozhodli, že si ji ponecháme jako každoroční jarní tradici a zahájíme tím turistické období naší TrevelCompany…Hned příští týden na to jsme se rozhodli zdolat horu Jedlovou, samozřejmě i s výstupem rozhledny a také návštěvu hradu Tolštejna, který je nedaleko. Naplánovali jsme odjezd, trasu, připravili batožinu a nezbytné svačinky a vydali se směrem k vrcholům…krátce po výstupu z vlaku na nádraží v Jedlové, se část naší Company nám vzdálila, jelikož jejich nožky jsou rychleji jdoucí…nicméně druhá polovina šla svým přiměřeným krokem, kochala se krásou, tu i s námi samotnými zvěčňovala zamlženou přírodu na digifotografie a naše úsměvy vypovídali o tom, že je nám dobře a že se náramně bavíme. Jdeme, jdeme, fotíme, fotíme, odpočíváme a zase fotíme, jsme skoro pod vrcholem v konečné fázi nejbrutálnějšího výstupu, funíme, již nemůžeme, už se ani tolik nesmějeme a zazvoní nám mobil – I.část zjišťuje kde se naše grupa nachází, myslejíc, že jsme jim nedaleko – tvrdíme : ,,už jsme tady, hned tam budem“…nicméně se doplazíme těsně pod rozhlednu a naše tolik očekávaná a nedočkavá skupinka nikde…je nám to divné převelice, obcházíme rozhlednu, koukáme zda nejsou již nahoře a nepozorují nás, nahlížíme do restauračního zařízení, nikde nejsou, asi na 40m2 je nemůžeme nalézt…s podivem vytáčíme mobil – naštěstí je v každé skupince jeden – první věty zněli nějak takto : ,,no, kde jste ? My jsem tady !“ - ,,no, to my jsme taky tady!“ - ,,to je divné, my Vás nevidíme“ - ,,no, my Vás taky ne!“ – a pak někoho už ani nevím koho napadlo ,,A kde vlastně jsou ???“ - ,,A kde vlastně jste???“ - ,,no na Tolštejně přece!“ - ,,no, ale my jsme na Jedlové“…následoval několikaminutový smích, obě strany drželi mobily, stáli na kopcích vedle sebe a smáli se jako by je přepadl nějaký nakažlivý smějící se virus…i přesto, že na Jedlovou dorazila pouze část, i přesto, že byla mlha, že by se dala krájet, jakož to říkajíc v Rákosníčku a my tímto nic neviděli, i přesto, že jsme na rozhlednu vylezli, i přesto všechno to pro nás byl skvělej den a my si ho náramně užili, se všemi radostmi i strastmi co k výstupům prostě patří. Cestou zpět jsme zvládli i Tolštejn, to byla ale již I.část zpět na nádraží v očekávání nás. Ti, co si zprvu mysleli, že zvládnou pouze jeden výstup a někde v přívětivě lesa na nás počkají, až my hradu urputní zdoláme další tvrz, ti ba naopak zvládli obě tyto zajímavosti a krásy Lužických hor …ti, kteří rychlou nožkou utekli nám, byli pouze na Tolštejně a po celou dobu pak čekali v blízkosti nádraží až my se dokocháme. Setkání bylo opět se smíchem, bylo ho tolik, že jsme si chvílemi nedokázali ani sdělit dojmy. ..myslím, že budeme mít všichni aktéři do jednoho na co vzpomínat…

Další akce : Mariina vyhlídla + Dolský mlýn