Českokamenická pouť 10. 9. 2011
Tak jsme po roce opět vyrazili na Mariánskou pouť. Náměstí pokryté davem lidí, mezi kterými jsme se rozprchli ke všem stánkům s pouťovými cukrovinkami a zbožím, které zaručeně jinde nekoupíte, a atrakcím, co nemohou chybět na žádné pouti.
„Aby ne, vždyť růži, vystřelenou na pouti, už mi dávno nikdo nedal! Od pana Zemana to potěšilo dvojnásob, jelikož trval na tom, že ji musí vystřelit a stačily mu na to jen dvě rány!“
U pódia jsme si všichni zazpívali při dechovce. Sklářská muzika, která zpestřila pouťové dopoledne, nás dostala do varu tak, že jsme si nevšimli, že na druhém konci lavičky sedí náš pan Kuchař, a když jsme se zvedli, tak lavička vyletěla vzhůru a pan Kuchař letěl k zemi. Naštěstí pro obě strany se vše obešlo bez následků. Posbírali jsme našeho parašutistu a vydali se vstříc další zábavě.
Po několikerém obhlédnutí všech stánků a atrakcí, samozřejmě posíleni dobrotami nabízející se na každém kroku, odebrali se naše kroky směr Dům.
Jelikož sluníčko nás doprovázelo po celý den, můžeme konstatovat, že letošní pouť se vyvedla.
IvSe
