Stává se, že nás čeká setkání s rodinnými příslušníky, které jsme třeba několik roků neviděli. Prvotní je radost, těšení se, ale někdy přijdou i myšlenky na to, jak vše dopadne, jak nás naši blízcí (ale současně tak trochu "vzdálení") přijmou, jak přijmeme my je. Zda dokážeme dát najevo radost z našeho setkání a pokud bylo mezi námi něco nepěkného, zda to dokážeme hodit za hlavu, začít takříkajíc nanovo.
S paní J. jsme se na podobné setkání vydali, jeli jsme za její dcerou, vnoučaty..... Musím přiznat, že jsem menší obavy měla, ale když jsem viděla, jak se k paní J. a jejímu příteli panu H. od začátku všichni hezky chovají, byla jsem šťastná. Celou návštěvu prostupovala radostnost, všichni jsme si setkání náramně užili, spokojení se vrátili do Kamenice.

Zoja Uhlířová